Povinná účast na seminářích ...
25/12/2010 16:22:52Otázka:
Náš zaměstnavatel nám nařizuje účast na seminářích, které koná naše organizace. Většinou je povinná účast. Seminář je zařazen do celoživotního vzdělávání a téměř vždy probíhá po ukončení naší pracovní doby. Je naší povinností se vždy zúčastnit? I ve svém osobním volnu? Nebo se to dá posoudit jako přesčasové hodiny?
Odpověď:
Z hlediska dotazu je podstatné nejprve posoudit, jaký charakter má účast zaměstnance na povinném školení zařazeném do rámce celoživotního vzdělávání zdravotnických pracovníků, ať již jde o celoživotní vzdělávání ve smyslu zákona č. 96/2004 Sb., o způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povoláních, či o celoživotní vzdělávání ve smyslu zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta. Oba zmíněné zákony o způsobilosti k výkonu zdravotnických povolání považují účast na celoživotním vzdělávání za tzv. prohlubování kvalifikace ve smyslu zákoníku práce (viz § 54 odst. 5 zákona č. 96/2004 Sb., resp. § 22 odst. 5 zákona č. 95/2004 Sb.).
Vzhledem k tomu, že oba zákony o způsobilosti k výkonu zdravotnických povolání považují účast na celoživotním vzdělávání za prohlubování kvalifikace, je nepochybné, že účast na semináři se bude posuzovat podle § 230 zákoníku práce. Stručně řečeno, zaměstnavatel má jednoznačně právo zaměstnanci uložit jako povinnost účast na semináři zařazeném do rámce celoživotního vzdělávání zdravotnických pracovníků, a také je povinností zaměstnance se takovéhoto semináře zúčastnit. Přitom je ale podstatné, že podle § 230 odst. 3 zákoníku práce se účast na semináři za účelem prohloubení kvalifikace bude považovat za normální výkon práce, tedy zaměstnanci za dobu účasti na semináři přísluší mzda nebo plat, jako kdyby vykonával práci.
Navíc, jestliže se zaměstnanec bude účastnit povinného semináře zařazeného do celoživotního vzdělávání zdravotnických pracovníků nad rámec své pracovní doby vyplývající z rozvrhu pracovních směn, pak půjde o práci přesčas. Je-li zaměstnanec odměňován mzdou (typicky nemocnice ve formě a.s. či s.r.o.), pak platí, že za dobu práce přesčas přísluší zaměstnanci mzda, na kterou mu vzniklo za tuto dobu právo (dále jen "dosažená mzda"), a příplatek nejméně ve výši 25 % průměrného výdělku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodli na poskytnutí náhradního volna v rozsahu práce konané přesčas místo příplatku. Naproti tomu, je-li zaměstnanec odměňován tabulkovým platem (typicky nemocnice ve formě příspěvkové organizace), pak platí, že za hodinu práce přesčas přísluší zaměstnanci část platového tarifu, osobního a zvláštního příplatku připadající na 1 hodinu práce bez práce přesčas v kalendářním měsíci, ve kterém práci přesčas koná, a příplatek ve výši 25 % průměrného hodinového výdělku, a jde-li o dny nepřetržitého odpočinku v týdnu, příplatek ve výši 50 % průměrného hodinového výdělku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodli na poskytnutí náhradního volna místo platu za práci přesčas. Za dobu čerpání náhradního volna se plat nekrátí.
V obou systémech odměňování pak platí princip, že pokud neposkytne zaměstnavatel zaměstnanci náhradní volno v době 3 po sobě jdoucích kalendářních měsíců po výkonu práce přesčas nebo v jinak dohodnuté době, přísluší zaměstnanci příplatky tak, jak je shora uvedeno.
Judr. Dominik Brůha