Požadavky při psaní služeb
25/12/2010 16:30:59Otázka:
Pracuji jako staniční sestra. Při psaní služeb mám problémy s požadavky sester. Někdy byly tak neúměrné, že se služby opravdu těžko dávaly dohromady. Zajímalo by mne, pokud si sestra napíše např. požadavek, že určitý den nechce odpolední nebo chce volno a já nemohu obsadit službu, zda ji musím vyhovět? Další problém je s dovolenou. Musím k dovolené dát volnou sobotu s nedělí, pokud to nedovolí provoz oddělení? Je mojí povinností při rozpisu služeb brát ohled na podobné požadavky nebo musí sestra odsloužit služby tak, jak je rozepíši?
Odpověď:
Ve smyslu § 84 zákoníku práce zásadně platí, že pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel a ten také určuje začátek a konec směn. Pracovní doba se dle § 84 odst. 2 zákoníku práce rozvrhuje zpravidla do pětidenního pracovního týdne. Při rozvržení pracovní doby je zaměstnavatel povinen přihlédnout k tomu, aby toto rozvržení nebylo v rozporu s hledisky bezpečné a zdraví neohrožující práce. Zaměstnanec je povinen být na začátku směny na svém pracovišti a odcházet z něho až po skončení směny.
Ač to dotaz výslovně neuvádí, lze předpokládat, že se v daném případě bude jednat o nerovnoměrné rozvržení pracovní doby, tj. směny přesahují 9 hodin. Za této situace je zaměstnavatel povinen vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby a seznámit s ním zaměstnance nejpozději 2 týdny před začátkem období, na něž je pracovní doba nerovnoměrně rozvržena, pokud se nedohodne se zaměstnancem na jiné době seznámení.
Skutečnost, že zaměstnavatel rozvrhuje zaměstnancům pracovní dobu prostřednictvím staniční sestry daného oddělení je celkem obvyklá, nicméně celkem přirozeně zde není ze zákona žádná povinnost vyhotovovat harmonogram směn podle přání a požadavků jednotlivých zaměstnanců. To ani v praxi není dost dobře možné, protože požadavky jednotlivých zaměstnanců mohou být vzájemně v příkrém rozporu, když např. více zaměstnanců by trvalo na službě v konkrétní den, zatímco v jiný den by nechtěl pracovat nikdo. Odpovědnost za rozvržení pracovní doby tak zákoník práce svěřuje výhradně zaměstnavateli, čili je zpravidla na konkrétním vedoucím pracovníkovi, do jaké míry se mu podaří zohlednit v rozvrhu směn oprávněné potřeby jednotlivých zaměstnanců daného oddělení. Vypsat sestře službu na konkrétní den podle jejího požadavku přirozeně není a ani nemůže být povinností zaměstnance zodpovědného za rozvrhování pracovní doby. Naproti tomu, je povinností zaměstnance dle § 38 odst. 1 písm. b) zákoníku práce odpracovat pracovní dobu tak, jak byla zaměstnavatelem ve smyslu zákoníku práce rozvržena.
Pokud jde o dovolenou, platí zde podle § 217 zákoníku práce pravidlo, že dobu čerpání dovolené určuje zaměstnavatel podle rozvrhu čerpání dovolené vydaného s předchozím souhlasem odborové organizace tak, aby si zaměstnanec mohl dovolenou vyčerpat zpravidla vcelku a do konce kalendářního roku, ve kterém právo na dovolenou vzniklo. Při stanovení rozvrhu čerpání dovolené je nutno přihlížet k provozním důvodům zaměstnavatele a k oprávněným zájmům zaměstnance. Poskytuje-li se zaměstnanci dovolená v několika částech, musí alespoň jedna část činit nejméně 2 týdny vcelku, pokud se zaměstnanec se zaměstnavatelem nedohodne na jiné délce čerpané dovolené. Určenou dobu čerpání dovolené je zaměstnavatel povinen písemně oznámit zaměstnanci alespoň 14 dnů předem, pokud se nedohodne se zaměstnancem na kratší době.
Z uvedeného je patrné, že zaměstnavatel přirozeně není ze zákona povinen dovolenou rozvrhovat vždy tak, aby na ni navazovala sobota s nedělí, pokud by tomu bránily provozní důvody na straně zaměstnavatele.
Pokud jde o sestru s malým dítětem, je třeba respektovat § 241 zákoníku práce, podle kterého platí, že zaměstnavatel je povinen přihlížet při zařazování zaměstnanců do směn též k potřebám zaměstnankyň a zaměstnanců pečujících o děti. Požádá-li zaměstnankyně nebo zaměstnanec pečující o dítě mladší než 15 let, těhotná zaměstnankyně nebo zaměstnanec, který prokáže, že převážně sám dlouhodobě pečuje o osobu, která se podle zvláštního právního předpisu považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), ve stupni III (těžká závislost) nebo stupni IV (úplná závislost), o kratší pracovní dobu nebo jinou vhodnou úpravu stanovené týdenní pracovní doby, je zaměstnavatel povinen vyhovět žádosti, nebrání-li tomu vážné provozní důvody.
Pokud tedy v daném případě sestra pečující o dítě mladší než 15 let požádá o jinou vhodnou úpravu pracovní doby – např. požádá o možnost pracovat pouze v denních směnách, měl by jí zaměstnavatel vyjít vstříc, ledaže by mu v tom objektivně bránily vážné provozní důvody. V případě, že zaměstnavatel zaměstnankyni nevyjde vstříc, pak při sporu či šetření ze strany inspektorátu práce apod. by zaměstnavatel měl být schopen dokladovat závažnost provozních důvodů, které mu objektivně bránily v možnosti realizovat jinou vhodnou úpravu pracovní doby dané zaměstnankyně.
Judr. Dominik Brůha