Pacient pod vlivem alkoholu
26/12/2010 11:03:05Otázka:
Chtěl bych se zeptat na možnosti řešení konkrétní situace, která se mi přihodila v ordinaci. Do ambulance přichází pacient pro určitý zdravotní problém, dejme tomu bolesti břicha. V průběhu odběru anamnézy jasně pozoruji, že pacient je pod vlivem alkoholu. Pacient nakonec na základě vyšetření nepotřebuje hospitalizaci a ani stupeň opilosti nevyžaduje žádná opatření a měl by být předán do domácí péče. Problém je v tom, že do ordinace přijel jako řidič motorového vozidla a nepopírá, že stejným způsobem chce také odjet. Nenechá se odradit, odmítá alternativní možnosti přepravy.
Jak nejlépe dále postupovat s přihlédnutím k platným právním normám? Všechny informace jsem se dozvěděl při výkonu svého povolání a jsem vázán povinnou mlčenlivostí, ohlašovací povinnost tento případ nesplňuje. Přesto pociťuji jistou profesní odpovědnost za pacienta a také morální odpovědnost - v případě event. dopravní nehody hrozí riziko poškození zdraví či smrti nejen pacienta, ale především i dalších osob. Kdybych chtěl situaci vyhnat do krajnosti - mohl bych pacienta hospitalizovat proti jeho vůli, protože "ohrožuje sebe nebo své okolí"? Debata na toto téma s kolegy, přáteli i rodinnými příslušníky byl vždy bouřlivá, názorů a rad mnoho, ale jednoznačná odpověď a shoda žádná.
Odpověď:
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v ustanovení § 415 obsahuje všeobecnou preventivní povinnost za účelem předcházení škodám. Zákon tuto povinnost definuje následovně:
„Každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí.“
Tato povinnost se v právní a soudní praxi vykládá poměrně široce. Znamená nejen počínat si tak, abychom svým vlastním jednáním nezpůsobili škodu někomu jinému, ale taky počínat si tak, aby ke škodám na zdraví, majetku, přírodě a na životním prostředí ani nedocházelo. Tedy jinak řečeno, chovat se tak, abychom, když je to možné, zabránili vzniku případných škod na zdraví, na majetku atd., které nemusíme nevyhnutně způsobit my sami.
Z uvedeného lze vyvodit, že každá osoba, která ví, že může vzniknout škoda na zdraví, majetku, přírodě nebo životním prostředí, je povinna jednat tak, aby ke škodám nedošlo, čili hrozbu vzniku škody odstranit, došlo-li by k porušení práv jiných subjektů oznámit hrozbu vzniku škody orgánům oprávněným a povinným tuto hrozbu nebo nebezpečí vzniku škody odstranit. Nejčastěji tedy oznámit policii.
Na druhou stranu dle § 55 odst. 2 písm. d) zák. č. 20/1966 Sb., o péči a zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů je občan povinen „zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dověděl při výkonu svého povolání, s výjimkou případů, kdy skutečnost sděluje se souhlasem ošetřované osoby; povinnost oznamovat určité skutečnosti uložená zdravotnickým pracovníkům zvláštním právním předpisem není tím dotčena. Povinností mlčenlivosti není zdravotnický pracovník vázán v rozsahu nezbytném pro obhajobu v trestním řízení a pro řízení před soudem nebo jiným orgánem, je-li předmětem řízení spor mezi ním, popřípadě jeho zaměstnavatelem a pacientem, nebo jinou osobou uplatňující práva na náhradu škody nebo na ochranu osobnosti v souvislosti s poskytováním zdravotní péče.“,
Podle našeho právního názoru však nelze tuto povinnost vykládat tak široce, aby to bylo na úkor ochrany života a zdraví jiných lidí. Zastáváme tedy názor, že oznámením této skutečnosti orgánům příslušným ve věci konat, tedy policii, by lékař, který je taky občanem a obyvatelem, splnil prevenční povinnost ustanovenou Občanským zákoníkem v § 415 a současně by se nedopustil jednání v rozporu s povinností mlčenlivostí, kterou je vázán podle § 55 odst. 2 písm. d) zákona o péči a zdraví lidu.
Pro odůvodnění uvádíme, že dle našeho názoru lékař se v tomhle případu nedozvěděl o opilosti pacienta z provedeného vyšetření, resp. pacient nepřijel za lékařem z důvodu, že je opilý a potřebuje s tím pomoci. I když se lékař dozvěděl v ordinaci, že pacient je taky kromě jiného opilý a chce řídit motorové vozidlo, mohl se to dovědět taky tak, že šel za pacientem na chodbu, viděl, že se potácí, pak ho sledoval až ke vchodu, odtamtud viděl, že pacient je opilý a sedá si za volant, a tak má pádný důvod a povinnost něco podniknout.
Co se týče druhé části dotazu, tedy, lze li za tímto účelem – tedy zabránění vzniku případné škody na zdraví samotného pacienta nebo jiných osob – hospitalizovat pacienta proti jeho vůli, odpovíme na ni následovně, jelikož nejsme odborníky z oblasti zdravotnictví.
Podle § 23 odst. 4 písm. b) zákona o péči a zdraví lidu lze převzít nemocného i do ústavní péče, čili ho hospitalizovat, i proti jeho vůli, jestliže osoba jevící známky duševní choroby nebo intoxikace ohrožuje sebe nebo své okolí. Takovou hospitalizaci je lze převést pouze v případě intoxikace a reálného ohrožení samotného „nemocného“ nebo jiných osob.
Obdobně by pro tento případ bylo možné použít ustanovení § 14 Trestního zákona, zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o krajní nouzi, které říká, že:
„Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému tímto zákonem, není trestným činem. Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil.“
Činem jinak trestným by se rozumělo v tomto případě omezení osobní svobody jiné osoby - tedy osoby v opilém stavu, která si hodlá sednout za volant a řídit motorové vozidlo. A zájmem chráněným Trestním zákonem je v tomhle případě ochrana zdraví a života jednak tytéž osoby – opilého pacienta – jakožto i veškerých jiných osob, které by mohli utrpět poškození zdraví v důsledku nezvládnutí jízdy motorovým vozidlem opilého pacienta.
Pro stručné shrnutí lze uvést, že i lékař je povinen a oprávněn plnit preventivní povinnost dle § 415 Občanského zákoníku a tedy oznámit opilému pacientu možné následky jeho počínání si, tedy jízdy autem v stavu opilosti. Jednak můžete tyto skutečnosti, hrozící nebezpečí ve formě jízdy opilého pacientu autem, oznámit policii, která je oprávněna a povinna ho zadržet a zabránit tomu, aby motorové vozidlo opilá osoba řídila.
Dále máte také právo jako lékař převzít takového pacienta do ústavní péče, za podmínky je-li intoxikován a současně ohrožuje sebe nebo své okolí.
Kdyby se pacient bránil a vlezl by do auta a snažil by se s ním odjet, je samozřejmě možné jednat v krajní nouzi, vytáhnout ho z auta a zabránit mu tak v jízdě v stavu opilosti.