Dostupnost zaměstnance !
26/12/2010 10:56:23Otázka:
Pracuji jako staniční sestra. Pro zajištění provozu je nezbytné, abych měla na podřízené pracovníky v nepřetržitém provozu telefonické spojení pro případ nutného zajištění směn apod. Někteří však toto odmítají, že nejsou povinni sdělovat telefonní spojení. Je možné toto nějak právně vymáhat? Vzniká pak totiž situace, že přidané směny odnesou ti, co spojení udají a ti nedostupní dál čerpají volno i ve chvíli personální nouze.
Odpověď:
Pokud rozumím věci dobře, jedná se o situaci, kdy podřízení zdravotničtí pracovníci nejsou v práci, nejedná se ani o žádnou formu pohotovosti, ale jejich nadřízená považuje za nutné mít na ně kontakt, kdyby vznikla nějaká naléhavá situace, aby mohli být povoláni do práce i přesto, že mají aktuálně volno.
Domnívám se, že tito pracovníci zásadně nemají povinnost poskytovat svůj soukromý telefon a být k zastižení i v čase mimopracovním, určeném pro volno a odpočinek - pokud není dohodnuta nějaká forma pohotovosti.
Napadá mne však jedna potenciální výjimka, a to v případě katastrof či epidemií:
- Zákon 160/1992 Sb. stanoví v § 5 odst. 2 písm. e), že nestátní zařízení je mj. povinno uzavřít smlouvu s krajem příslušným k vydání rozhodnutí o oprávnění, jestliže o to požádá z důvodu zajištění zdravotní péče v obvodu své působnosti, a na jejím základě se v únosné míře podílet na zajištění potřebných zdravotnických služeb, zejména ...zdravotní péče při hromadných nehodách, otravách a přírodních katastrofách, nařízených šetření, prohlídek a opatření v souvislosti s protiepidemickými opatřeními...
- Zákon 20/1966 Sb. stanoví v Oddíle 3 (Činnost na úseku hygieny a boje proti infekčním onemocněním), § 15 odst. 2, že zdravotnická zařízení provádějí také zvláštní ochranná opatření proti infekčním onemocněním. V §16 odst.1 se dýle uvádí, že úkoly zdravotnických zařízení uvedené v § 15 plní jejich zdravotničtí pracovníci jako nedílnou součást své každodenní
činnosti v rozsahu odpovídajícím jejich pracovní náplni. Podle §55 odst. 2 písm.b) téhož zákona je zdravotnický pracovník povinen převzít a řádně plnit i mimořádné zdravotnické úkoly uložené mu dočasně v důležitém obecném zájmu.
Lze si tedy představit například živelnou katastrofu nebo vypuknutí nějaké závažné epidemie, kdy by zdravotnickému pracovníkovi mohla vzniknout povinnost nastoupit do práce, a pro tyto zcela mimořádné případy by měl být kontaktovatelný. Mimochodem, na toto téma se vedla eticko-právní debata v USA a v Kanadě v souvislosti se SARS a antraxem, kdy někteří zdravotníci (zaměstnanci i "OSVČ") odmítali nastoupit do práce s tím, že by se mohli nakazit neznámou smrtící chorobou a ohrozit tak např. i své rodiny. Naše právo zdravotníkům tuto povinnost převzít osobní riziko
patrně jednoznačně ukládá, zahraniční právo i etické kodexy jsou však poněkud benevolentnější. Pokud by byl zájem, mohu poskytnout bližší informace, něco jsem na toto téma napsal.
JUDr. Ondřej Dostál