Agrese pacienta
26/12/2010 09:42:16Otázka:
Od začátku roku ke mně do ordinace dochází pacientka, která nesouhlasí s doplatky, svůj nesouhlas si personifikovala do mé osoby ,protože doplatky vybírám.Během vyšetření u mne se pošklebuje,trousí ironické poznámky a po vyšetření dodá, že na mne stejně stížnost podá,bez ohledu na moji odvedenou práci. V konci dubna na mne poslala stížnost na ústředí ČLK,kde uvedla celou řadu polopravd a nesmyslů a opět mé vyšetřování uváděla do uvozovek a ironizovala.Mohu se legálně takové agresivní pacientky zbavit a odmítnout její ošetřování? Ve svém léčebném postupu respektuji doporučení odborné společnosti.Cítím se ohrožená. Děkuji MUDr. Kolouchová
Odpověď:
Současné právní předpisy bohužel neumožňují lékaři „zbavit se“ pacienta, který se u něj léčí. Lékař je tak v podstatně horším postavení než třeba advokáta, který je podle § 20 Zákona o advokacii oprávněn odstoupit od smlouvy o poskytování právních služeb, dojde-li k narušení nezbytné důvěry mezi ním a klientem nebo neposkytuje-li klient potřebnou součinnost. Obdobné oprávnění pro lékaře prosazuje Česká lékařská komora do navrhovaného Zákona o zdravotních službách, přijetí této připomínky však není zatím jisté.
V každém případě, pro lékaře dosud platí pravidlo uvedené v § 11 odst. 1 písm. b) zákona 48/1997 Sb., zakládající právo pacienta na volbu lékaře a zdravotnického zařízení. Tomuto právu odpovídá povinnost zvoleného zdravotnického zařízení pacienta přijmout, nejde-li o některou z následujících výjimek:
Zvolený lékař může odmítnout přijetí pojištěnce do své péče, jestliže by jeho přijetím bylo překročeno únosné pracovní zatížení lékaře tak, že by nebyl schopen zajistit kvalitní zdravotní péči o tohoto nebo o ostatní pojištěnce, které má ve své péči.
Zvolený lékař může též pacienta odmítnout z důvodu přílišné vzdálenosti místa trvalého nebo přechodného pobytu pojištěnce pro výkon návštěvní služby.
Uvedené právo pojištěnce též závisí na tom, že jde o smluvní zdravotnické zařízení zdravotní pojišťovny tohoto pojištěnce
Tato pravidla platí pro přijetí pacienta. Pokud jde o ukončení právního vztahu s pacientem již přijatým do péče, situace není o nic lepší. Zákon 48/1997 Sb. sice stanoví povinnost pacienta dodržovat nařízený léčebný režim a poskytovat při léčbě součinnost, porušování těchto povinností však samo o sobě nedává výslovné právo péči o pacienta ukončit.
Jen na okraj je třeba uvést, že pokud jde o tzv. nesmluvní zdravotnické zařízení, tedy např. o ordinaci, která nemá smlouvu se zdravotní pojišťovnou pacienta, případně vůbec se zdravotními pojišťovnami nespolupracuje, je poskytování péče věcí smluvního vztahu mezi takovým poskytovatelem a pacientem. Takové zdravotnické zařízení nemůže být k péči o pacienta nuceno, nejde-li o poskytnutí pomoci ve věci nutné a neodkladné. To však není případ naprosté většiny zdravotnických zařízení v České republice.
Popsaná nemožnost „zbavit se“ pacientky však neznamená, že byste byla proti jejímu agresivnímu jednání zcela bezbranná. Předně, samotné podání stížnosti, není-li věcně odůvodněná, pro Vás neznamená žádnou právní hrozbu – spíše pouhou nepříjemnost, spojenou s nutností se ke stížnosti vyjádřit a případně ve stručnosti uvést skutečnosti svědčící o absenci jakéhokoliv pochybení.
Pokud by o Vás pacientka neustále šířila nepravdivé informace a Vy jste se proti takové šikaně chtěla bránit aktivně (což bych Vám doporučil alespoň zvážit), platné právo Vám dává hned několik možností. „Nejsilnějším kalibrem“ je podání trestního oznámení pro pomluvu. Podle §206 Trestního zákona může být za trestný čin pomluvy postižen ten, kdo „o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu,“ a to odnětím svobody až na jeden rok. Postup podle tohoto ustanovení (nebo alespoň taktní upozornění na jeho existenci) může nalézt své využití v případech, jako je ten Váš.
Mírnější formou obrany je využít možnosti postihu agresivního pacienta dle zákona o přestupcích, který v § 49 postihuje jednání narušující občanské soužití. Přestupku podle tohoto ustanovení se dopustí zejména ten, kdo „jinému ublíží na cti tím, že ho urazí nebo vydá v posměch, úmyslně naruší občanské soužití vyhrožováním újmou na zdraví, drobným ublížením na zdraví, schválnostmi nebo jiným hrubým jednáním.“
Závěrem je nutno zmínit, že v poslední době často zmiňované právo na ochranu osobnosti dle § 11 a násl. Občanského zákoníku nechrání pouze pacienty před zásahy lékařů, ale též lékaře proti tomu, aby problematičtí pacienti zasahovali do jejich osobní cti nebo profesní pověsti. V rámci ochrany osobnosti se lze občanskoprávní žalobou u soudu domáhat především toho, aby pacientka svého jednání zanechala, případně Vám poskytla satisfakci za již způsobenou újmu, například ve formě omluvy. Myslitelné je dokonce i požadovat zadostiučinění v penězích.
Pravidelně se setkáváme se zprávami o tom, že se různé celebrity z oblasti umění a politiky úspěšně žalují s bulvárními deníky nebo mezi sebou navzájem z titulu ochrany osobnosti o statisícové či milionové sumy. Je tedy zcela v pořádku, aby svou osobnostní sféru proti pomluvám chránili též lékaři, přičemž není důvod, proč by měla být odškodnění za zásah snižující jejich čest či profesní schopnosti řádově nižší.
JUDr. Ondřej Dostál