Absence v zaměstnání
26/12/2010 10:49:08Otázka:
Dobrý den,můj dotaz se týká absence v práci a ukončení prac.poměru. Zaměstnanec již 17 dní nebyl v zaměstnání, pouze jednou se podařilo jej kontaktovat telefonicky/zaměstnanec tvrdí, že má PN, ale nebyla dodána a je důvodné podezření, že tomu tak není/. Byla mu doporučeně zaslána výzva, aby se dostavil nebo podal vysvětlení.Bez úspěchu.Můžeme ukončit prac. poměr a jakým způsobem, když nelze navázat žádný kontakt. Jsme příspěvková organizace. Děkuji.
Dagmar Čtvrtečková.
Odpověď:
Vzhledem k dotazu je potřeba uvést, že zákoník práce sice nestanoví přesně na dny určenou lhůtu, ve které je zaměstnanec povinen doložit zaměstnavateli existenci překážky v práci v podobě trvání pracovní neschopnosti, nicméně z kontextu § 191 zákoníku práce vyplývá, že zaměstnavatel je povinen omluvit nepřítomnost zaměstnance v práci po dobu jeho dočasné pracovní neschopnosti jen tehdy, jestliže zaměstnanec svou pracovní neschopnost prokáže.
Především je pak třeba vzít v úvahu § 206 zákoníku práce, který stanoví, že pokud je překážka v práci zaměstnanci předem známa, musí včas požádat zaměstnavatele o poskytnutí pracovního volna. Jinak zaměstnanec uvědomí zaměstnavatele o překážce a o předpokládané době jejího trvání bez zbytečného průtahu, jinými slovy tak rychle, jak je to vzhledem k okolnostem možné. Překážku v práci je přitom zaměstnanec povinen prokázat zaměstnavateli. Ke splnění této povinnosti podle jsou právnické a fyzické osoby povinny poskytnout zaměstnanci potřebnou součinnost.
Zaměstnanec přitom o dočasné pracovní neschopnosti nepochybně může informovat svého zaměstnavatele a doložit příslušný doklad např. i prostřednictvím osoby blízké (manžela, druha apod.) nebo doklad zaslat poštou. Jestliže v daném případě zaměstnanec sám nijak nekontaktoval zaměstnavatele a dokonce ani nereagoval na doporučenou výzvu zaměstnavatele, pak lze jeho více než 17 denní nepřítomnost v práci pravděpodobně kvalifikovat jako neomluvenou absenci, neboť zjevně nesplnil povinnost informovat dle § 206 zákoníku práce svého zaměstnavatele bez zbytečného průtahu.
Pokud by se věc nepodařilo ani dodatečně vyřešit smírnou cestou, pak za daných okolností přichází v úvahu rozvázání pracovního poměru dle § 52 písm. g) ZP pro závažné porušení pracovní kázně, výjimečně pak podle § 55 odst. 1) písm. b) ZP pro zvlášť hrubé porušení pracovní kázně, když podle soudní praxe se zpravidla neomluvená absence v trvání 5 a více dnů považuje za zvlášť hrubé porušení pracovní kázně, a tedy dostatečný důvod pro dání okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnanci.
Jestliže zaměstnanec neposkytne přiměřenou součinnost a nepodaří se mu rozvázání pracovního poměru předat do vlastních rukou, pak je třeba respektovat striktní ustanovení zákoníku práce o doručování písemností (viz. § 334 a násl. zákoníku práce).
JUDr. Dominik Brůha