Pracovní poměr na dobu určitou
25/12/2010 16:01:03Otázka:
Můj zaměstnavatel se mnou uzavírá pracovní poměr na dobu určitou po třech měsících zkušební doby. Od sepsání pracovní smlouvy již uplynuly dva roky. Má zaměstnavatel právo dále sepisovat se mnou smlouvy na dobu určitou, po uplynutí dvou let? Je další smlouva na dobu určitou platná? Co s tím mohu dělat?
Odpověď:
Zákoník práce upravuje otázky spojené s možností uzavírat pracovní poměr na dobu určitou či neurčitou ve svém § 39. Zde se zakládá obecná pravidlo, podle kterého je možné sjednat trvání pracovního poměru mezi týmiž účastníky, tj. zaměstnavatelem a zaměstnancem, celkem na dobu nejvýše dvou let ode dne vzniku tohoto pracovního poměru.
V rámci tohoto pravidla je jedno, jestli na počátku uzavře zaměstnavatel se zaměstnancem pracovní poměr rovnou na dva roky nebo jej například do čtvrt roku prodlužuje. Podstatné je, že celková délka trvání nesmí přesáhnout dobu dvou let.
Pokud mají zaměstnavatel a zaměstnanec zájem pokračovat v trvání pracovního poměru i po té, co tento pracovní poměr trvá dva roky, nemají až na níže uvedené výjimky jinou právní možnost, než uzavřít pracovní poměr na dobu neurčitou.
Zpět od nuly
První výjimkou z tohoto pravidla je situace, kdy pracovní poměr skončí a později nejdříve však po uplynutí doby alespoň šesti měsíců, zaměstnavatel a zaměstnanec uzavřou nový pracovní poměr. V tomto případě se k délce předchozího či předchozích pracovních poměrů nepřihlíží a možnost uzavřít pracovní poměr na dobu určitou se opět počítá od nuly.
Další výjimkou je případ, kdy je pracovní poměr založen z důvodu náhrady dočasně nepřítomného zaměstnance. Pracovní poměr se pak uzavírá na dobu trvání překážek v práci na straně zaměstnance, který je takto zastupován. Běžně se uzavírají pracovní poměry na dobu nepřítomnosti zaměstnance z důvodu mateřské či rodičovské dovolené nebo dlouhodobé pracovní neschopnosti.
Další výjimka se uplatní tehdy, pokud některý jiný právní předpis než zákoník práce obsahuje zvláštní pravidlo pro uzavírání pracovní smlouvy na dobu určitou.
Takovým jiným právním předpisem je třeba zákon o vysokých školách. Ten stanoví výjimky pro akademické pracovníky. Těmi se myslí zaměstnanci vysoké školy, kteří vykonávají jak pedagogickou, tak vědeckou, výzkumnou, vývojovou a inovační, uměleckou nebo další tvůrčí činnost. Akademickými pracovníky jsou profesoři, docenti, odborní asistenti, asistenti, lektoři a vědečtí, výzkumní a vývojoví pracovníci podílející se na pedagogické činnosti.
S odbory jinak
Pracovní poměr akademických pracovníků lze sjednat jen na dobou určitou v délce od dvou do pěti let. Pracovní poměr na dobu určitou lze sjednat opakovaně u téhož zaměstnavatele nejvýše dvakrát za sebou, poté lze sjednat u téhož zaměstnavatele pracovní poměr jen na dobu neurčitou.
Dalším příkladem ze zdravotnictví je zákon o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách. Pracovní poměr ředitel zaměstnanecké pojišťovny je založen jmenováním, a to na dobu čtyř let.
Další výjimkou z pravidla maximálně dvouletého pracovního poměru na dobu určitou je případ, kdy jsou dány vážné provozní důvody na straně zaměstnavatele nebo důvody spočívající ve zvláštní povaze práce, kterou má zaměstnanec vykonávat.
V tomto případě neplatí pravidlo omezující možnost sjednávat pracovní poměr na dobu určitou maximálně na dobu dvou let, pokud budou v písemné dohodě zaměstnavatele s odborovou organizací tyto důvody (tj. vážné provozní důvody na straně zaměstnavatele nebo důvody spočívající ve zvláštní povaze práce) blíže vymezeny.
Písemnou dohodu s odborovou organizací je možné nahradit vnitřním předpisem jen v případě, že u zaměstnavatele nepůsobí odborová organizace.
Pokud však nebyly splněny podmínky pro uplatnění některé z uvedených výjimek, nelze sjednat po uplynutí dvou let další smlouvu na dobu určitou. Omezení takové nové na dobu určitou je neplatná. Samotná smlouva však platí a je třeba tedy na ni pohlížet jako na smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou.
Bude-li se tedy blížit konec dvouletého období a zaměstnavatel bude chtít, aby tazatelka již dále pro něj nepracovala, popřípadě bude-li chtít s ní uzavírat novou pracovní smlouvu, je na místě, aby jej zaměstnankyně upozornila, že její pracovní poměr nekončí, popřípadě že novou smlouvu netřeba uzavírat, protože již její dosavadní smlouva je de iure smlouvou uzavřenou na dobu neurčitou.
Mgr. Radek Policar