Odmítnutí předepsání receptu

27/12/2010 14:31:09

Otázka:

Je praktický lékař oprávněn předepsat pacientovi recept na lék, který bezprostředně potřebuje, aby pacient nemusel
pobíhat mezi praktickým lékařem a specialistou? Za jakých okolností je lékař oprávněn odmítnout pacientovi tento recept předepsat?

Odpověď:

Praktický lékař, stejně jako každý jiný lékař je oprávněn předepsat pacientovi při poskytování zdravotní péče předpis na takový léčivý přípravek, který je z hlediska lékařem poskytované péče indikovaný. To znamená, že lékař je při poskytování zdravotní péče konkrétnímu pacientovi vždy vázán hledisky odbornými, musí poskytovat péči lege artis.

To při předepisování léčivých přípravků znamená používat pouze ty přípravky, s jejichž vlastnostmi (indikacemi, kontraindikacemi, interakcemi, zvláštními upozorněními a opatřeními pro použití atd.) je dostatečně seznámen, a to při léčbě těch onemocnění, která je schopen léčit z hlediska své odbornosti.

Žádný právní předpis nezakazuje praktickému lékaři předepsat určitý léčivý přípravek. Ustanovení § 44 zákona o léčivech (zákon č. 79/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů) stanoví, že lékaři poskytující zdravotní péči a veterinární lékaři v rozsahu své působnosti předepisují léčivé přípravky způsobem stanoveným vyhláškou.

Zákon o léčivech nestanoví žádná omezení, která by bránila praktickému lékaři předepsat některé skupiny léčivých přípravků.

Oprávnění lékaře je vždy vázáno pouze na rozsah jeho působnosti, tedy na poskytování zdravotní péče konkrétnímu pacientovi lege artis, v souladu se vědeckými poznatky. Pokud tedy lékař nemůže zaručit správné používání daného přípravku (např. proto, že nemůže provést potřebná vyšetření, nemá odborné znalosti nutné k posouzení oprávněnosti používání přípravku, nedovede vyhodnotit jeho rizika, interakce atd.), jistě odmítne tento přípravek pacientovi předepsat.

Tuto skutečnost musí posoudit lékař podle konkrétní situace. Je však třeba odlišit, že předpisy o veřejném zdravotním pojištění (zákon č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů) omezují úhradu některých léčivých přípravků z prostředků veřejného zdravotního pojištění pouze na některé lékařské odbornosti.

Pokud je přípravek předepsán lékařem jiné odbornosti (např. praktickým lékařem místo specialistou), nebude ho zdravotní pojišťovna hradit. To však neznamená, že lékař jiné odbornosti není oprávněn takový přípravek předepsat. Tato skutečnost má význam pouze z hlediska úhrady.

www.ZDN.cz