Je to jako ve středověku
28/12/2010 08:58:58Otázka:
Pracuji jako zdravotní sestra ve 12ti hodinových směnách. Počet zdravotních sester je na našem oddělení snížen o ty, které jsou na mateřské a rodičovské dovolené, a proto v současné době sloužíme prakticky stále. Dokonce jsme stahovány z dovolených a měsíčně odpracujeme až 50 přesčasových hodin, které nám zaměstnavatel proplácí. Chtěly bychom místo proplácení přesčasových hodin volno, ale to by bylo možné jen při přijetí alespoň dvou zdravotních sestřiček. V některých případech sloužíme i čtyři dvanáctky za sebou a máme i 19 směn v měsíci. Jak se máme bránit proti takovému množství služeb a proplácení přesčasů namísto náhradního volna?
Odpověď:
Ve svém dotazu uvádíte řadu problémů, a proto bude odpověď poněkud rozsáhlejší.
Nejdříve se zaměřím na pracovní dobu. O jejím rozvržení rozhoduje zaměstnavatel po projednání s příslušným odborovým orgánem, rovněž tak začátek a konec pracovní doby a rozvrh pracovních sněn stanoví zaměstnavatel po projednání s příslušným odborovým orgánem (§ 84 odst. 1, § 87 odst. 1 zákoníku práce).
Zaměstnavatel přitom vychází ze svých podmínek provozu a na základě toho vypracovává pracovní režimy pro co nejlepší využití zařízení zaměstnavatele a jeho zaměstnanců a v neposlední řadě i potřeb pacientů. Tyto pracovní režimy však musí respektovat všechna ustanovení zákoníku práce týkající se rozvržení pracovní doby, zejména nepřetržitý odpočinek zaměstnance mezi dvěma směnami a nepřetržitý odpočinek zaměstnance v týdnu.
Podle § 90 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen rozvrhnout pracovní dobu tak, aby zaměstnanec měl mezi koncem jedné směny a začátkem následující směny nepřetržitý odpočinek po dobu alespoň 12 hodin po sobě jdoucích během 24 hodin.
Tento odpočinek může být zkrácen až na osm hodin po sobě jdoucích během 24 hodin zaměstnanci staršímu 18 let za podmínky, že následující odpočinek bude prodloužen o dobu zkrácení tohoto odpočinku, mimo jiné v nepřetržitých provozech, při nerovnoměrně rozvržené pracovní době a při práci přesčas.
Ženám pracujícím v nepřetržitých provozech může však být tento odpočinek zkrácen pouze na 11 hodin po sobě jdoucích během 24 hodin za podmínky, že následující odpočinek bude prodloužen o dobu zkrácení tohoto odpočinku.
Podle § 92 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen rozvrhnout pracovní dobu tak, aby zaměstnanec měl nepřetržitý odpočinek v týdnu během každého období sedmi po sobě jdoucích kalendářních dnů v trvání alespoň 35 hodin.
Pokud to umožňuje provoz zaměstnavatele, stanoví se nepřetržitý odpočinek v týdnu všem zaměstnancům na stejný den a tak, aby do něho spadala neděle. V případech
a) nutnosti podstatně zvýšit stav zaměstnanců na přechodnou dobu nepřesahující pět měsíců po sobě jdoucích v kalendářním roce
b) prací ve spojích, v kulturních zařízeních, ve zdravotnických zařízeních, v zařízeních sociální péče a v nepřetržitých provozech
c) prací, u nichž je pracovní doba nerovnoměrně rozvržena, a prací, které jsou konány k odvrácení následků živelních událostí, v důsledku havárií stavebních objektů nebo při technologických procesech, které nemohou být přerušeny,
může zaměstnavatel po projednání s příslušným odborovým orgánem rozvrhnout pracovní dobu zaměstnanců starších 18 let tak, že doba nepřetržitého odpočinku v týdnu bude činit nejméně 24 hodin s tím, že zaměstnancům bude poskytnut nepřetržitý odpočinek v týdnu tak, aby za období dvou týdnů činila délka tohoto odpočinku celkem alespoň 70 hodin.
Jsou-li výše uvedená ustanovení zákoníku práce v případě Vašich 12hodinových služeb splněna, neporušuje zaměstnavatel zákoník práce.
Pokud se jedná o práci přesčas, pak tuto práci může zaměstnavatel nařídit jen ve výjimečných případech, jde-li o vážné provozní důvody, a to i na dobu nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami, popřípadě i na dny pracovního klidu. Práce přesčas je práce, která je konána nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvrhu pracovních směn a za podmínky, že je konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn.
Nařízená práce přesčas nesmí u zaměstnance činit více než osm hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce. V rámci těchto uvedených limitů může zaměstnavatel práci přesčas zaměstnanci nařídit a zaměstnanec je povinen práci přesčas konat; v opačném případě by se jednalo ze strany zaměstnance o porušení pracovní kázně. Nad stanovené limity zaměstnanec není povinen konat práci přesčas. Konat práce nad rámec osmi hodin v jednotlivých týdnech nebo 150 hodin v kalendářním roce lze pouze výjimečně, pokud k výkonu takové práce dá souhlas zaměstnanec.
Celkový rozsah práce přesčas však nesmí činit v průměru více než osm hodin týdně. Zaměstnanec nemůže vyslovit předem svůj souhlas s prací přesčas nad limity 150 hodin a 8 hodin týdně. Zákonem požadovaný souhlas dává zaměstnanec ke každé práci přesčas, ale nemusí být výslovný, stačí, když zaměstnanec k práci přesčas nastoupí, čímž projeví vůli jí konat.
V dotazu uvádíte, že za měsíc odpracujete až 50 přesčasových hodin, pak je však odpracujete z Vaší vůle, s Vaším souhlasem, neboť více než osm hodin práce přesčas za týden nemusíte odpracovat.
K otázce proplácení přesčasových hodin namísto náhradního volna uvádím, že podle § 10 zákona č. 143/1992 Sb. za hodinu práce přesčas přísluší zaměstnanci část platového tarifu, osobního a zvláštního příplatku připadající na jednu hodinu práce bez práce přesčas v kalendářním měsíci, ve kterém práci přesčas koná, a příplatek ve výši 25 % průměrného hodinového výdělku, a jde-li o dny nepřetržitého odpočinku v týdnu, příplatek ve výši 50 % průměrného hodinového výdělku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodli na poskytnutí náhradního volna místo platu za práci přesčas.
Za dobu čerpání náhradního volna se plat nekrátí. Neposkytne-li zaměstnavatel zaměstnanci náhradní volno v době tří po sobě jdoucích kalendářních měsíců po výkonu práce přesčas nebo v jinak dohodnuté době, přísluší zaměstnanci část platového tarifu, osobního a zvláštního příplatku a příplatek podle předchozí věty.
Obdobně zákon o mzdě v ustanovení § 5 odst. 1 stanoví, že za dobu práce přesčas, kterou definuje ustanovení § 83 odst. 6 zákoníku práce, přísluší zaměstnanci mzda, na kterou mu vznikl za tuto dobu nárok, tzv. „dosažená mzda“, a příplatek nejméně ve výši 25 % průměrného výdělku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodli na poskytnutí náhradního volna v rozsahu práce konané přesčas místo příplatku.
Neposkytne-li zaměstnavatel zaměstnanci náhradní volno do konce třetího kalendářního měsíce po výkonu práce přesčas nebo v jinak dohodnuté době, přísluší zaměstnanci k dosažené mzdě příplatek podle předchozí věty. Ještě upozornění, že pokud byla mzda sjednána v kolektivní nebo v pracovní smlouvě již s přihlédnutím k případné práci přesčas, příplatek ani náhradní volno nepřísluší.
V kolektivní nebo v pracovní smlouvě lze sjednat mzdu již s přihlédnutím k případné práci přesčas, je-li současně sjednán v rámci stanoveného limitu práce přesčas nejvyšší rozsah práce přesčas, kterou může zaměstnavatel zaměstnanci nařídit. Na poskytnutí náhradního volna za práci přesčas se tedy musí zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnout.
V dotazu se ještě zmiňujete o přijetí dvou sestřiček za zástup pracovnic, které jsou na mateřské a rodičovské dovolené. Toto řešení umožňuje zákoník práce, a to přijetím zdravotních sestřiček na zástup na dobu určitou.
Z ustanovení § 30 odst. 2 a odst. 3 vyplývá, že z důvodu náhrady dočasně nepřítomného zaměstnance na dobu překážek v práci na straně zaměstnance (§ 124 až 128 zákoníku práce) lze pracovní poměr na dobu určitou mezi týmiž účastníky sjednat nebo dohodou účastníků prodlužovat i na dobu delší než dvě léta.
JUDr. Vratislav Tomek