Poukaz na vyšetření
25/12/2010 16:21:35Otázka:
Vystaví-li jeden odborný lékař (např.kožní) poukaz k vyšetření u jiného odborného lékaře (např.alergologa), je tento (alergolog) povinen pacienta vyšetřit? Nebo má právo vyžadovat poukaz od obvodního lékaře, či vyšetření úplně odmítnout?
Odpověď:
Váš dotaz se velmi úzce týká nově připravovaného zákona o zdravotních službách a probíhající diskuze o řízené péči. Právě projekt řízené péče se ve své podstatě zaměřuje na omezení plýtvání ve zdravotnických systémech. Z hlediska systémového je „nekontrolovaný pohyb pacientů“ tak, jak může někdy fungovat dnes, poměrně neefektivní.
V současné době je však překážkou striktní regulace čerpání specializované péče jedině na základě doporučení praktického lékaře široce stanovené zákonné právo na svobodnou volbu lékaře a zdravotnického zařízení. Každý pojištěnec má dle § 11 odst. 1 písm. b) zák. č. 48/1997, o veřejném zdravotním pojištění, právo na „...výběr lékaře či jiného odborného pracovníka ve zdravotnictví a zdravotnického zařízení s výjimkou závodní zdravotní služby, kteří jsou ve smluvním vztahu k příslušné zdravotní pojišťovně; toto právo může uplatnit jednou za tři měsíce. Zvolený lékař může odmítnout přijetí pojištěnce do své péče pouze tehdy, jestliže by jeho přijetím bylo překročeno únosné pracovní zatížení lékaře tak, že by nebyl schopen zajistit kvalitní zdravotní péči o tohoto nebo o ostatní pojištěnce, které má ve své péči. Jiná vážná příčina, pro kterou může zvolený lékař odmítnout přijetí pojištěnce, je též přílišná vzdálenost místa trvalého nebo přechodného pobytu pojištěnce pro výkon návštěvní služby. Míru únosného pracovního zatížení a závažnost příčiny pro nepřijetí pojištěnce do své péče posuzuje zvolený lékař. Lékař nemůže odmítnout pojištěnce ze stanoveného spádového území a v případě, kdy se jedná o neodkladnou péči. Každé odmítnutí převzetí pojištěnce do péče musí být lékařem pojištěnci písemně potvrzeno…“
Z uvedeného ustanovení je tedy zřejmé, že lékař může pojištěnce odmítnout jen z výslovně stanovených důvodů, tedy pro překročení kapacitních limitů konkrétního lékaře/zdravotnického zařízení. Tuto skutečnost však musí každý lékař patřičným a dostatečným způsobem odůvodnit, a to písemnou formou. Uvedené ustanovení neomezuje právo svobodné volby lékaře pouze na obvodní lékaře, pojištěnec si může zvolit jakékoliv zdravotnické zařízení, jde-li o zařízení ve smluvním vztahu se zdravotní pojišťovnou. Rozhodná je tedy v první řadě samotná vůle pacienta a ne poukaz od jiného lékaře.
Závěrem k odpovědi na Váš dotaz dodávám, že rozhodná v průběhu léčby pacienta je, jak jsem uvedl, v první řadě jeho vůle a je tedy čistě záležitostí pojištěnce, zda se rozhodne léčbu podstoupit, či zda vyšetření odmítne. Samotný poukaz k vyšetření, ať již od odborného nebo praktického lékaře, není ani primárním předpokladem či podmínkou k tomu, aby pojištěnec byl vyšetřen, ani nestanoví jeho vymahatelnou povinnost vyšetření skutečně podstoupit.
Návrhu připravovaného zákona o zdravotních službách zavádí pojem tzv. „léčebných plánů“, když stanoví poskytovateli povinnost „zajistit sestavení, koordinaci a realizaci léčebného plánu a zajištění komplexnosti, návaznosti a koordinovanosti poskytovaných zdravotních služeb, a to též při předání pacienta do péče jiného poskytovatele.“ Patrně jde tedy o pokus o zavedení systému, ve kterém bude pohyb pacientů po jednotlivých zdravotnických zařízeních jistým způsobem koordinován, což ve svém důsledku bude ekonomicky přijatelnější jak pro pojištěnce, tak pro pojišťovny a zdravotnická zařízení. Pozornost však musí být též věnována zákonným zárukám, které by znemožňovaly zneužití tohoto „řízení péče“ k faktickému omezení přístupu pacienta k medicínsky potřebné péči.
JUDr. Ondřej Dostál