Odškodné za nákazu v rámci léčby
26/12/2010 09:41:21Otázka:
Před 37 lety jsem byl infikován virem HCV při opakované aplikaci přípravku Norga./Tato skutečnost vyplývá z anamnézy/ Celoživotní onemocnění vyústilo ve vážný zdravotní stav nemluvě o komplikacích, které přinášelo po celou dobu trvání.Je možno žádat odškodné a jaké doklady by bylo nutno mít k dispozici? Prosím o zachování mé anonymity.
Odpověď:
Stručná odpověď na Váš dotaz zní, že odškodné je teoreticky možno žádat. Jak však dále popisuji, patrně bych Vám to nemohl zodpovědně doporučit, a to zejména pro mimořádně dlouhou dobu od vzniku škodné události. Abyste v právním sporu o náhradu škody uspěl, musel byste překonat hned několik významných překážek.
Především, jako žalobce musíte úspěšně prokázat, že došlo k protiprávnímu jednání, které je příčinou vzniklé škody, s přihlédnutím k předpisům, pravidlům a závazným postupům platným v době před sedmatřiceti lety. To může být velmi obtížné, zejména proto, že s vysokou pravděpodobností již nebude existovat žádná zdravotnická dokumentace, kterou by bylo možno podrobit zkoumání a která by případné pochybení dokazovala. Totéž platí pro případné svědecké výpovědi, svědkové si takřka jistě nebudou události z té doby pamatovat, budou-li vůbec naživu.
Druhou, neméně významnou překážkou je promlčení. Občanský zákoník stanoví v § 106: „Právo na náhradu škody se promlčí za rok ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.“ U náhrady škody tedy v návaznosti na toto ustanovení rozlišujeme promlčecí lhůtu tzv. objektivní a tzv. subjektivní. Objektivní promlčecí lhůta začíná běžet ve chvíli, kdy došlo ke škodné události, u škod na zdraví se však nepoužije. Pro Váš případ je tedy podstatná jedině promlčecí doba subjektivní, která začala běžet ve chvíli, kdy jste se dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá; tato lhůta je dvouletá.
Ve Vašem případě bych si troufl odhadnout (ač to samozřejmě nemusí být pravda), že jste se o vzniku škody (vznik hepatitis a následky tohoto onemocnění) i o tom, že škoda byla způsobena nějakým pochybením při aplikaci přípravku Norga, dozvěděl dříve než před dvěma lety. Pokud by tedy v případném sporu o náhradu škody žalovaný vznesl námitku promlčení, patrně by uspěl. Na okraj je třeba poznamenat, že teoreticky je ve Vašem případě možno vést spor též cestou ochrany osobnosti, s využitím toho, že osobnostní práva se nepromlčují; významná část právní teorie však zastává názor, že i v takovém případě se nepromlčitelnost nevztahuje na zadostiučinění v peněžní formě, mohlo by se tedy stát, že se domůžete nanejvýše satisfakce nepeněžní (např. omluvy).
Třetí komplikací je otázka pasivní legitimace, tedy kdo by stál na straně žalované. Zdravotnické zařízení, ve kterém jste byl infikován, s velkou pravděpodobností neexistuje v původní právní podobě. Bylo by třeba zjistit, kdo je právním nástupcem tohoto zdravotnického zařízení a na koho přešla jeho práva a závazky, včetně případné odpovědnosti za škodu – pokud vůbec takový právní subjekt existuje.
Na okraj je třeba zmínit, že skutečnost, kterou argumentujete, „vyplývá z anamnézy“. V anamnézách často nalézáme informace z rozhovoru mezi lékařem a pacientem, které mají ryze subjektivní povahu - lékař zaznamenal, co pacient vypověděl, aniž by ověřoval pravdivost či nepravdivost. Těmito tvrzeními, byť jsou zaznamenané ve zdravotnické dokumentaci, proto nelze vždy spolehlivě argumentovat, nejsou-li doprovázeny např. objektivními výsledky vyšetření.
Domnívám se tedy, že nízká šance dosáhnout odškodného vyplývající ze „stáří“ Vašeho sporu nevyváží riziko vysokých nákladů na právní zastoupení, opatřování důkazů a vedení sporu před soudem. Pokud byste přesto chtěl spor vést, bude zapotřebí opatřit zejména zdravotnickou dokumentaci nebo jiné záznamy, ze kterých by skutečnosti Vámi tvrzené jednoznačně vyplývaly.